|
Dokumentární přístupy v pohyblivém obraze v současné umělecké praxi
Bačíková, Alžběta ; PhDr. BcA. Andrea Slováková, Ph.D., MBA (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Disertační práce se zastřešujícím názvem Dokumentární přístupy v pohyblivém obraze v současné umělecké praxi se zaměřuje na praktický a teoretický průzkum dokumentárních přístupů ve videích a filmech a na poli umění. Všímá si především sebereflexivních strategií vyvolaných kritickým postojem vůči médiu a nedůvěrou v jeho schopnost zprostředkovat skutečnost či pravdu. Pokusy o zprostředkování skutečnosti audiovizuálními prostředky jsou doprovázeny reflexí způsobu, jak k tomu dochází. Práce si všímá rovněž nejistého vztahu dokumentu a pravdy, jak byl v umění artikulován umělkyní a teoretičkou Hito Steyerl. Zkoumaná díla jsou časově vymezena zejména obdobím od počátku nultých let, kdy začala intenzivní reflexe takzvaného dokumentárního obratu, a současností. Výběr příkladů je silně ovlivněn lokální studií izraelského umění ve Videoarchivu CCA v Tel Avivu. Studie videí a filmů, v nichž rezonují témata konfliktu, násilí a traumatu, předurčilo tematické okruhy pro analýzu dokumentárních metod autorů z odlišných kontextů. Ve vybraných dílech si všímám zejména různých podob zcizení a sebereflexivních postupů, jimiž autoři upozorňují na konstruovanost díla nebo na vlastní postupy práce s audiovizuálním materiálem. Jsou stanoveny opakující se formální principy, které dokazují znejistění vztahu dokumentárních formátů a skutečnosti: inscenování reálných událostí nebo záměrné odhalování produkčního aparátu či pozice autora v rámci produkce díla. U popsaných tendencí dochází také k přehodnocení observačních dokumentárních strategií jako zdánlivého protikladu k sebereflexivním formám. Teoretické výstupy jsou doprovázeny autorčinými vlastními uměleckými projekty soustředěnými hlavně na formát dokumentárního portrétu a jeho formální (de)konstrukci. S formálními principy analyzovanými na teoretické rovině je průběžně experimentováno v autorských videích.
|
|
Sebereflexivní próza 30. a 40. let v české literatuře
SELNER, Ondřej
Předložená disertační práce se zabývá specifickými řečovými figurami uměleckých textů, které se v literárněhistorické diskuzi ustálily pod pojmem sebereflexivita. V první části práce se její autor pokouší nalézt jak inspirační zdroje této poetiky v širším historicko-kulturním evropském kontextu, tak i její případné souvislosti s modernistickým proudem uvažování a následně hledá iniciační momenty těchto postupů v bohemikálním prostoru. V pojednání také napříč různými literárněvědnými přístupy mapuje základní pojetí zkoumané problematiky na poli české filologie. Po prozkoumání těchto domácích tezí, vytyčení styčných otázek z nich vyplývajících a definování určitých kolizních a limitujících momentů se práce obrací zpět k samotnému termínu sebereflexivity a ohledává zdroje jeho myšlenkové sémantiky v zásadních koncepcích předních evropských filozofů 1. poloviny 20. století - Edmunda Husserla, Jeana-Paula Sartra, Martina Heideggera a Maurice Merleau-Pontyho. Analýza relevantních děl těchto vybraných filozofů dovedla autora k vytvoření jakési myšlenkové mapy, která vykazuje zřejmé motivické paralely se sebereflexivními texty, což dokládají východiska stanovená pro jejich interpretaci. Se záměrem ověřit souvislost a platnost vytyčených východisek vznikly tři případové studie, jež se věnují klíčovým sebereflexivním dílům české prózy 30. a 40. let 20. století - Hře doopravdy Richarda Weinera, Rozhraní Václava Řezáče a Hlavě umělce Milady Součkové.
|
|
Žánr teenagerovských filmů se zaměřením na prvky sebereflexivity žánru
Kárná, Michaela ; Štechová, Markéta (vedoucí práce) ; Hladík, Radim (oponent)
Diplomová práce "Žánr teenagerovských filmů se zaměřením na prvky sebereflexivity žánru." zkoumá na příkladu dvou amerických filmů pro mládež, Deník princezny a Hunger Games, jestli a jak se tento žánr vyvíjí a jaký vliv na tento vývoj mohou mít prvky sebereflexivity žánru. Spojuje tezi z literární vědy, která tvrdí, že sebereflexivní prvky jsou prostředkem vývoje žánru a výzkum popkulturních mediálních obsahů tak, jak k nim přistupují mediální studia. K analýze filmů používá tematickou a narativní analýzu. Teoretická část práce je tvořena přehledem soudobého sociologického pojetí dospívání a adolescence, přehledem vývoje žánru hollywoodských filmů pro mládež od jeho vzniku v 50. letech 20. století až po současnost, shrnutím pojetí sebereflexivity jako prvku vývoje žánru a také shrnutím projevů sebereflexivity ve filmu jako médiu. Výzkumná část je tvořena tematickou a narativní analýzou zkoumaných filmů a vztažením nalezených jevů k principu sebereflexivity žánru.
|
|
Dokumentární přístupy v pohyblivém obraze v současné umělecké praxi
Bačíková, Alžběta ; PhDr. BcA. Andrea Slováková, Ph.D., MBA (oponent) ; Pospiszyl, Tomáš (oponent) ; Cenek, Filip (vedoucí práce)
Disertační práce se zastřešujícím názvem Dokumentární přístupy v pohyblivém obraze v současné umělecké praxi se zaměřuje na praktický a teoretický průzkum dokumentárních přístupů ve videích a filmech a na poli umění. Všímá si především sebereflexivních strategií vyvolaných kritickým postojem vůči médiu a nedůvěrou v jeho schopnost zprostředkovat skutečnost či pravdu. Pokusy o zprostředkování skutečnosti audiovizuálními prostředky jsou doprovázeny reflexí způsobu, jak k tomu dochází. Práce si všímá rovněž nejistého vztahu dokumentu a pravdy, jak byl v umění artikulován umělkyní a teoretičkou Hito Steyerl. Zkoumaná díla jsou časově vymezena zejména obdobím od počátku nultých let, kdy začala intenzivní reflexe takzvaného dokumentárního obratu, a současností. Výběr příkladů je silně ovlivněn lokální studií izraelského umění ve Videoarchivu CCA v Tel Avivu. Studie videí a filmů, v nichž rezonují témata konfliktu, násilí a traumatu, předurčilo tematické okruhy pro analýzu dokumentárních metod autorů z odlišných kontextů. Ve vybraných dílech si všímám zejména různých podob zcizení a sebereflexivních postupů, jimiž autoři upozorňují na konstruovanost díla nebo na vlastní postupy práce s audiovizuálním materiálem. Jsou stanoveny opakující se formální principy, které dokazují znejistění vztahu dokumentárních formátů a skutečnosti: inscenování reálných událostí nebo záměrné odhalování produkčního aparátu či pozice autora v rámci produkce díla. U popsaných tendencí dochází také k přehodnocení observačních dokumentárních strategií jako zdánlivého protikladu k sebereflexivním formám. Teoretické výstupy jsou doprovázeny autorčinými vlastními uměleckými projekty soustředěnými hlavně na formát dokumentárního portrétu a jeho formální (de)konstrukci. S formálními principy analyzovanými na teoretické rovině je průběžně experimentováno v autorských videích.
|
|
Žánr teenagerovských filmů se zaměřením na prvky sebereflexivity žánru
Kárná, Michaela ; Štechová, Markéta (vedoucí práce) ; Hladík, Radim (oponent)
Diplomová práce "Žánr teenagerovských filmů se zaměřením na prvky sebereflexivity žánru." zkoumá na příkladu dvou amerických filmů pro mládež, Deník princezny a Hunger Games, jestli a jak se tento žánr vyvíjí a jaký vliv na tento vývoj mohou mít prvky sebereflexivity žánru. Spojuje tezi z literární vědy, která tvrdí, že sebereflexivní prvky jsou prostředkem vývoje žánru a výzkum popkulturních mediálních obsahů tak, jak k nim přistupují mediální studia. K analýze filmů používá tematickou a narativní analýzu. Teoretická část práce je tvořena přehledem soudobého sociologického pojetí dospívání a adolescence, přehledem vývoje žánru hollywoodských filmů pro mládež od jeho vzniku v 50. letech 20. století až po současnost, shrnutím pojetí sebereflexivity jako prvku vývoje žánru a také shrnutím projevů sebereflexivity ve filmu jako médiu. Výzkumná část je tvořena tematickou a narativní analýzou zkoumaných filmů a vztažením nalezených jevů k principu sebereflexivity žánru.
|
|
Interpretace románu Spas Ivana Matouška
Malá, Lucie ; Vojtěch, Daniel (vedoucí práce) ; Málek, Petr (oponent)
Diplomová práce pojednává o románu Spas Ivana Matouška vydaném roku 2001. Po popisu kompozice a času vyprávění následuje charakteristika ironického sebevědomého vypravěče a jeho vztahu k fiktivnímu světu a hlavní postavě. Interpretace využívá některých podnětů z teoretické práce o ironii Vladimira Jankélévitche a porovnává jeho pojetí ironie s pracemi Paula de Mana. Výklad se také opírá o teorii sebereflexivity a metafikce Lindy Hutcheonové a koncept mise en abyme.
|
|
Problematika sebereflexivity v české próze 1. poloviny 20. století
KOUDELKOVÁ, Jana
Předkládaná práce se zabývá problematikou sebereflexivity v české próze první poloviny 20. století. V první části práce jsou popsány obecné znaky sebereflexivity a vliv společenské situace na nárůst sebereflexivity. Dále se práce zabývá konceptem vypravěče a jeho osobou z různých náhledů. Následuje pohled na hrdiny. V poslední části se práce zabývá pojetím časoprostoru, zejména prolínáním roviny fikce a roviny vypravěče, dále subjektivním vnímáním hrdinů a v neposlední řadě rovinami příběhu.
|
|
Problematika sebereflexe v románu 20. století
KOUDELKOVÁ, Jana
Předkládaná práce se zabývá problematikou sebereflexivity v próze 20. století. První část práce popisuje techniky narace, které se objevily ve 20. století. Dále jsou popsány obecné znaky sebereflexivity a vliv společenské situace na nárůst sebereflexivity. Další část práce se zabývá rozborem díla Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho. Na tomto díle je konkrétně vymezen pojem sebereflexivity. Následuje vymezení pojmu na českých dílech 20. století.
|